«Evakuovali jsme s manželem společně s partou koček a psů. Šli jsme tři kilometry za tři hodiny. Devatenáct psů nás táhlo různými směry. Šli jsme skupinou. Není to možné! Nebýt evakuace, nikdy neudělala bych to. A pořád dávám se dohromady: celá pohmožděná, mám zlomený prst. Nechci, aby se to opakovalo», — řekla 20-letá Anastasija Tychá z Irpině.

9 března odešla Nasťa s manželem z domu v Irpini s 19 psy a pěti kočkami. Některá zvířata jsou jejich vlastní, některá byla vyzvednuta, a polovina jsou na dožití, když majitelé zvířat už nechovají je u sebe, ale platí za jejich ubytování. Téměř polovina psů je invalidní a na invalidních vozících. Ale ji nenapadlo opustit alespoň jednoho z nich, přiznává se Nasťa. Nechápe, jak mohou majitelé nechat doma malého pejska nebo kočku. S velkými a agresivními psy je to těžší.

Během prvních tří dnů ostřelování v Irpini zvířata ostře reagovala, třásla se a neustále vzhlížela ve směru hluku. Některá seděla na rukou. Postupem času se zvířata uklidnila a dokonce se během ostřelování procházela po dvoře. Nasťa s manželem pracují na dálku, a tak nebylo nutné odcházet z domu jinam než na dvůr.

Nastin manžel je cizinec, v prvních dnech války zval všechny k jeho rodičům do Česka. Rozhodli se zůstat na Ukrajině, protože zvířata zde potřebují pomoc. Během války výrazně vzrostl počet zvířat, která si majitelé neevakuovali, a tak manželé pomáhají odesílat psy a kočky dobročinným nadacím v Německu a Španělsku.

Rodina se rozhodla opustit město, až když do vedlejšího dvora trefil granát a nevybuchl. V té době v domě už nebyl plyn, elektřina ani voda. V domě byla velká zima. Dívka a její manžel shromáždili všechna zvířata a odešli z domu pěšky.

«Když jsme vyšli ven, bylo slyšet ostřelování, výbuchy. Během našeho pochodu došlo kupodivu jen k jedinému výbuchu někde daleko. Měli jsme štěstí, protože za hodinu začali střílet do lidí na mostě», — vzpomíná Nasťa.

Dívka je velmi vděčná ukrajinské územní obraně. Vojáci pomohli jím přenést zvířata přes most a všechny posadili do auta. Během evakuace čtyři psi utekli. Ale Nasťa za týden se vrátila pro ně do Irpině. Dvě štěňata se vrátila domů, cestou do Kyjeva vyzvedla ještě další tři bezdomovce. Opět se vše dělo za zvuků výbuchů a ostřelování. Dům, který si manželé pronajali, přežil, ale ulice byly prázdné: všichni se vystěhovali.

Když se Nasťa vrátila pro psy, uviděla v ulicích Irpině smečky čistokrevných zvířat. A k tomu ještě existují stovky zvířat bez domova, která utekla nebo byla propuštěna z ostřelovaných útulků. Dobrovolníci si tento problém uvědomují a snaží se nalezená zvířata odvézt do zahraničí. Problém je také s krmivem pro zvířata, zejména pro kočky. Je téměř nemožné ho koupit, a humanitární pomoci nestačí pro všechny.

Nasťa a její manžel, psi a kočky byli umístěni v domě poblíž Kyjeva. Tam manželé hledají rodiny pro zvířata nalezená dobrovolníky. Manželé zvířata ošetřují, starají se o ně, krmí je, a když se najde nová rodina, předávají je. Některá zvířata ponechávají u sebe.

Rodina sní o přestěhování do vlastního domu, který ještě není dokončen. Manželé doufají, že dům přežije a budou tam mít více prostoru a možností pomoci zvířatům.

Nasťa apeluje na majitele koček a psů, kteří s sebou nemohou vzít své mazlíčky: «Pokud necháváte psa, nezamykejte ho prosím v domě, v bytě. Je lepší ho vypustit ven, jinak zvíře zemře strašlivou smrtí. Pokud to není možné, ponechte zvířeti dostatek vody a krmiva. Dobrovolníků přeji zůstávat silnými, protože je teď hodně práce».

Datum záznamu 16. března 2022. 

Překlad: Nadia Koroliak