Illustrated by Anna Osadchuk

22-letá Diana pochází z Volnovachy. Právě z té Volnovachy, kde nyní „lidé jsou naprosto pohřbeni zaživa“. Před několika lety se Diana přestěhovala z Doněcku do Charkova studovat. Toto je už čtvrtý den, když zde v Charkově je situace stejně kritická. Diana a její přítel nevycházejí z bytu na kraji města. Většinu času sedí v koupelně se dvěma kočkami a schovávají se před ostřelováním.

„Nechceme se nikam stěhovat, — povídá holka. — Zůstanu v Charkově až do konce: dokud není můj dům poškozený, dokud mám kde bydlet. Vůbec nechápu, jak ho ještě nezasáhli – je vysoký, 16 pater“.

Charkov byl v posledních dnech jedním z ohnisek rusko-ukrajinské války. Okupanti střílejí po sídlištích, a 1. března ráno agresor dvakrát trefit rakety Charkovskou oblastní státní správu, která se nachází na největším ve městě náměstí Svobody. Podle Státní služby Ukrajiny pro mimořádné události bylo při ostřelování zabito nejméně deset lidí a více než 20 bylo zraněno. 

Když se Diana dozvěděla o tom ostřelování, byla v šoku. Náměstí Svobody je centrem města a jeho symbolem. Říká však, že se necítila zklamaná nebo zničená ze zrady „bratrů“, protože si o Rusku nedělala žádné iluze. „Právě jsem získala potvrzení svých názorů (o Rusku – pozn. redaktora). Cítím jen nenávist k lidem, kteří to dělají“, — vysvětluje.

Život Diany a jejího přítele, stejně jako mnoha dalších lidí v Ukrajině, je nyní redukován na krátký seznam: probudit se (jestli se vůbec podaří spát), zavolat rodičům a přátelům, trochu se najíst a pak nekonečně kontrolovat zprávy a čekat na další den. Potravin jím zůstalo na nějakých deset dní, pitná voda zatím je, ale pak bude už jen ta z kohoutku.

V rodném městě Diany, Volnovaše, se situace každý den zhoršuje: město je na pokraji humanitární katastrofy. Je to zázrak, že se příbuzným holky podařilo opustit město a přestěhovat se do sousední oblasti.

„Sanitka se nedostaví na výzvu. Není světlo, voda, teplo. Všem nám bylo řečeno, že místní samospráva funguje, ale žádná místní samospráva už tam není. Nic nefunguje! Lidé zůstali v těch podmínkách. Přestěhovat se mohli jen ti, kdo má vlastní auto (pláče). Moje kamarádka auto neměla. Její strýc, který byl s ní ve sklepě, šel hledat autobus, který by mohl odvézt lidi, a skončil pod palbou. Nevím, jestli je naživu…“

Diana však zůstává optimistická a už má plány na život po vítězství: „Rozhodli jsme se, že si necháme vytetovat známou frázi o ruské lodi“.

Holka věří ve vítězství Ukrajiny celým svým srdcem: „Ukrajina nikdy nebyla tak jednotná jako dnes. Věřím, že všechno bude v pořádku, že přežijeme a vrátíme se k obvyklému životu. Jako by žádná válka nebyla…“