Válka. Příběhy z Ukrajiny

Ukrajinci povídají o svém životě během války

„Rodiče se nechtěli evakuovat. Cítím se před nimi trapně, je to bolestivé“, Daryna, Kyjiv

autor: | 4 března 2022 | Kyiv, Válka. Příběhy z Ukrajiny

 

Foto Katya Moskalyuk

Darina žije v Kyjevě, ve čtvrti Solomjenská. Je trenérkou gymnastiky a zároveň se věnuje motoristice – učí své žáky jezdit na motorce. 23. února svůj den prožila zcela obvyklým způsobem. Byla v práci a následně si vyšla na procházku se svým přítelem do parku. 24. února však již oba museli spěšně opustit město. Vzpomíná: „Probudila jsem se, uviděla jsem ve zprávách, co se děje, a doslova během hodiny jsem si sbalila všechny věci. Doma jsme sirény neslyšeli. Uslyšela jsem je až ve Lvově. Motorku jsem nechala v Kyjevě.“

Cesta z Kyjeva do Lvova, kterou by za běžné situace bylo možné urazit za pět, potažmo šest hodin, se protáhla na jeden a půl dne kvůli obrovským kolonám. Nocovalo se na benzínové pumpě. Vzhledem k tomu, že mladé muže nepouštějí za hranice, Darina se rozhodla spolu s přítelem zůstat ve Lvově. První dvě noci strávili v autě. Následně rodiče Dariny k ní poslali jejího patnáctiletého mladšího bratra. V současné době všichni tři nalezli útočiště, kde žijí.

Když Darina odjížděla z Kyjeva, stihla si sbalit teplé oblečení, zubní kartáček a osobní doklady. Říká, že si dopředu nepřipravovala žádný kufr poslední záchrany, protože doma má všechny věci pečlivě roztříděné.

„Nebála jsem se odjet, ale bála jsem se převážně o své rodiče, kteří se rozhodli v Kyjevě zůstat, nechtěli se evakuovat. Cítila jsem se před nimi trapně, bylo to bolestivé.“

Nyní Darinin každodenní život vypadá takto: schovává se v útočišti, sleduje zpravodajství, vychází občas ven na procházku. Má jídlo i hygienické potřeby. Teče teplá voda, fungují sprcha a záchod.

Plány na nejbližší budoucnost mají následující: Darinin přítel zůstane ve Lvově a bude pracovat. Ona společně s bratrem odjede do zahranicí.

„Za své poslední úspory jsem si koupila jízdenku na vlak, teď už mám jen na vodu,“ říká dívka. „Snažím se nepanikařit, nečíst nonstop zprávy, neztrácet naději. Sním o tom… i když vlastně ani tolik nesním, spíše si přeji, aby to celé skončilo a všichni byli živí a zdráví. Abychom všichni byli spolu a navzájem se podporovali.“

Další příběhy

25. února ruská armáda ostřelovala archiv Bezpečnostní služby Ukrajiny v Černigově. V důsledku ostřelování vyhořelo s ním i půl milionu dokumentů, které byly tam uloženy. S tímto shořela také i část historie mé rodiny.

25. února ruská armáda ostřelovala archiv Bezpečnostní služby Ukrajiny v Černigově. V důsledku ostřelování vyhořelo s ním i půl milionu dokumentů, které byly tam uloženy. S tímto shořela také i část historie mé rodiny.