Anně Hruver je 25 let. Je básnířka, esejistka, kritička. Narodila se v Doněcku a v roce 2014, kdy začala válka, se její rodiče přestěhovali do Charkova s rozhodnutím začít nový život.
Prvního jarního dne, 1. března 2022, Charkov začali bombardovat.
“Dneska v osm ráno jsem se vzbudila zvlášť silnou explozí. Můj dům stojí blízko opery, na ulici Rymarská v centru města. Skoro ve všech patrech se vysklila okna. Kolem baráku je všude sklo. Je to peklo. Peklo! A z nějakého důvodu právě teď nebylo slyšet žádné sirény,” – povídá Anna.
Anna z Charkova nikam neodjela, protože je to její domov. Říká, že se vcítila do toho města a prorostla v něj. Tady bydlel její dědeček. Tady je její starý pejsek. A oni se přece nemohou navzájem opustit.
“Válka hodně změnila vnímání času. Ani nevím, co bylo včera, a co předevčírem. Jenom vím, že se pořád bombarduje. A ode dneška i v centru”, – říká.
Anna říká, že necítí hněv. Místo toho se všechny své pocity teď snaží přetavit ve víru, v lásku k blízkým a vděčnost k obráncům.
A také si je jistá, že je velmi důležitě, že lidé rozhodují zůstat ve městech, i když se tam válčí:
“Psala jsem si dneska s holkou z jiné čtvrti Charkova. Viděla, jak vedle vybuchlo auto. A je v rozpacích, že nic nemohla s tím udělat. Pořád má pocit, že dělá málo. Pokouším se ji přesvědčit, že i naše přítomnost tady je důležitá pro naše obránce. Že takhle ví, že neválčí za prázdné baráky, ale za živé lidi. A musíme být pro nich týlem, stěnou, oporou. Musíme se cítit užitečnými, i když náš hlavní úkol teď je jen přežít.”
Válka svým způsobem spojuje. Píšou Anně lidé, které už ani nepamatuje, nabízejí svou pomoc nebo zajímají se o Annin stav. Sousedé hlídají ulice a chrání barák.
Nejděsivější pro Annu je vidět děti v úkrytech. Vidět, jak jsou zmatené. Jak se tulí k rodičům. Jak se rodiče snaží je zabavit. Jak si hrají se zvířátky.
“Když tohle vidím, myslím na to, že tohle všechno musíme nějak přežít. A po válce o tomhle děsu vypravovat tak hlasitě, aby se to už nikdy nemohlo opakovat. Sním, že napíšu po válce dětskou knížku o téhle temnotě, aby ji naše děti ve svých životech už nikdy znovu nedovolily”.
