Válka. Příběhy z Ukrajiny

Ukrajinci povídají o svém životě během války

„Syn se naučil nová slova: ‚buch‘ a ‚bojím se‘“, Halyna, 29, Kyjivská oblast

autor: | 4 března 2022 | Kyjivská oblast, Válka. Příběhy z Ukrajiny

 

Halyně z vesnice Prolisok v Kyjevské oblasti bude brzy 30 let. Narozeniny, stejně jako posledních sedm nocí, možná bude muset strávit na neznámém podzemním parkovišti. Tam se Halja a její tříletý syn Bohdan schovávají před výbuchy. Kluk se třese. Pravděpodobně z horečky, kterou matka musí neustále srazovat. Ale nejspíš ze strachu. Halja se také bojí, ale kvůli svému malému synovi to nedává najevo.

Když vypukla válka, Halja nejdřív nemohla pochopit, co se děje. Ve spánku uslyšela silné exploze a běžela do kuchyně k manželovi, kde celou noc pracoval na notebooku a usnul. Mysleli si, že se něco stalo v domě, a vyběhli na společný balkon k sousedům. Ti také nevěděli, co se děje.

„A pak začaly nové exploze,“ vzpomíná Halyna. „Dítě jsme nechali spát.“ Mlčky jsem sebrala v kuchyni doklady. Zavolala tchyně a řekla, že z oděské dálnice viděli lidé stopu buď rakety, nebo něčeho jiného. Byli jsme ještě v Proliskách, protože nemáme auto a neměli jsme možnost se přesunout. Ale viděli jsme lidi s taškami, jak nasedli do auta a odjeli. Před polednem bylo slyšet několik výbuchů. Ve 12 hodin nebo o něco později jsme slyšeli výbuch v Brovarech a rozhodli jsme se, že musíme odjet.“

Bylo těžké najít dopravu. Taxikáři nechtěli za žádné peníze jet ani k nejbližší stanici metra. O hodinu později se jim podařilo najít řidiče, který je svezl k metru.

Nyní Halja a její syn, manžel a tchyně žijí na podzemním parkovišti v cizí vesnici, rovněž v Kyjevské oblasti. Žena se domnívá, že v krytu je to bezpečnější. Přes den se chodí umýt a ohřát do domu známých, kteří odjeli. Zůstat tam je ale nebezpečné, protože v bytě není sklep.

První dny ve vlhkém a chladném krytu Bohdan prosil, aby se vrátili domů. Nechtěl jíst ani spát. A za pár dní začal tomuto místu říkat nový domov.

„Syn se naučil nová slova: ‚buch‘ a ‚bojím se‘. Včera večer (1. března – poznámka redaktora) to bylo obzvlášť hrozné. Na parkovišti se třásly dveře. S dítětem je to velmi těžké, i když málo rozumí tomu, co se děje. Nechápu, čím jsme si to zasloužili,“ povzdechne si Halja do telefonu.

Bohdan zimou onemocněl a má horečku. Stěžuje si na bolest v krku. Manžel šel do lékárny pro léky, stál tři hodiny ve frontě, koupil, co zbylo. Cizí dívky nabídly pomoc a teplé věci pro jejich syna.

O něj se Halja bojí nejvíc. Uklidňuje ho tím, že mu vypráví, jak pojedou k moři. Aby se přepnuli na něco jiného, přes den chodí na procházku a krmí sousedské psy. Večer hodně kreslí a objímají se.

Po každé noci na parkovišti se Halyna probudí se stejnými myšlenkami: „Jsem ráda, že jsem se probudila. To je hlavní. Díváte se na sousedy v krytu. Nikoho nezajímá, jak vypadáš, kolik máš peněz. Neznali jsme se, a teď se všichni stali příbuznými. Válka nás všechny sjednotila.“

Další příběhy