Celý den jsem se snažila dovolat 29-leté Oleně z Charkova. Kvůli válce ve městě může přerušení komunikace a nepřítomnost účastníka v síti znamenat vážné problémy. Byla jsem šťastná, když večer konečně zaslechla ve sluchátku hlas Oleny. Její únavu bylo cítit i přes několik set kilometrů, které nás rozdělovaly. 

— Ahoj Leno, jak se máte?

 — V pořádku. 

Je to moje kamarádka z dětství. Je mi velice těžko vést tento rozhovor. Těžko si představit, jak poskytuje rozhovor ze sklepa, kde je už týden se svou malinkou dcerkou.

«Výbuchy jsou slyšet i teď. Okupanti střílejí na všechno. Bydlíme v centru města a neustále tu dochází k výbuchům. Téměř celé město je zničeno. Měli jsme štěstí, že střela nezasáhla dům, ale jen vedlejší strom. Ale stále téměř neopouštíme sklep. Jakmile se chystáme jít domů, rozezní se sirény. A jsme zase zpátky ve sklepě», říká Olena. 

Celou rodinou jsme ve sklepě od prvního dne války, 24. února. Nikdo se nepřipravoval na válku, ale když jsme uslyšeli výbuchy, okamžitě jsme pochopili: musíme běžet do úkrytu. Nechtěli jsme opustit město. Rodina věřila, že se všechno skončí za den nebo dva. Lidé si nepředstavovali, že bude to tak rozsáhlé, že budou střílet po panelácích a z města nezbude skoro nic.

«První věc, kterou jsem cítila, byl strach o své dítě. Pořád se mnou zůstává ten pocit. Proč musí moje dítě sedět ve sklepě, zatímco si někdo užívá života?» — Olena neskrývá svůj hněv.

Jejich sklep není nejhorší. Obyvatelé domu ho trochu zařídili. S námi je mnoho sousedů s dětmi, toto pomáhá ovládat emoce. Potravy stačí na několik dní. Jídlo pro dítě jsme koupili na týden dopředu v prvních dnech války, kdy v obchodech ještě byla zásoba. V takových podmínkách se projevila lidskost, která dosud nebyla k vidění.

Rodina pomáhá Oleně unést situaci. Ani netuší, zda je možné s dítětem opustit město. Nechce riskovat a jít někam pod palbu. Kamarádka věří v rychlé vítězství Ukrajiny, a jen pokud bude jiný scénář, odejde do zahraničí. Olena je přesvědčena, že město bude rekonstruováno, chce, jen aby zůstalo ukrajinské.

Nyní sní jen o míru. Před týdnem měla Olena úplně jiné plány: «Snila jsem o tom, že budu chodit na kurzy a ovladat novou profesi. Chtěla jsem cestovat, koupit si dům, auto. Chtěla jsem udělat vše pro to, aby nic rodině nechybělo. Samozřejmě společně s manželem. Ale jeden člověk (Putin – poznámka redaktora) zničil všechny naše plány… Plány celého národu».